Fráňa Šrámek (1877–1952)

„Kultovní“ postava písecké kulturní minulosti, rodák ze Sobotky, se v Písku ocitl na počátku roku 1885 v polovině druhé třídy obecné školy. Roku 1888 se stal studentem píseckého gymnázia, odkud v septimě, na konci roku 1894, odešel na gymnázium v Roudnici nad Labem. Po celou dobu bydlel v domě U Koulí, do roku 1890 s celou rodinou, dva roky s matkou a sourozenci a zbylé dva roky v podnájmu. Stěhovaný způsob života rodiny mělo na svědomí časté překládání jeho otce, berního úředníka, z místa na místo.

V Písku se ve Fráňovi Šrámkovi zrodil spisovatel a do Písku zvláště regionální literárně-historická tradice klade inspiraci jeho pozdějších prací, zejména románu Stříbrný vítr z roku 1910 a divadelní hry Měsíc nad řekou z roku 1922. Toto spojení v povědomí veřejnosti utvrdily šrámkovské filmové adaptace Václava Kršky z první poloviny padesátých let, se samozřejmostí zasazené do píseckého prostředí. Sám Fráňa Šrámek se této jednoznačné interpretaci bránil s tím, že nohy Jeníka Ratkina ze Stříbrného větru „neběhaly po píseckých ulicích“, ale už s utvrzeným obecným přesvědčením nemohl nic udělat.

V uvedených dvou dílech se odráží Šrámkův názorový vývoj – od zmatků opožděné puberty ve Stříbrném větru po zmoudření předčasně zestárlých padesátníků v Měsíci nad řekou. Sám umělec, trochu podivín, žil dlouhá desetiletí v Praze (na protest proti německé okupaci nevyšel přes šest let ze svého smíchovského bytu) a Písku se od roku 1894 zatvrzele vyhýbal, ať už si chtěl uchovat příjemné jinošské vzpomínky, nebo se možná vyhnout vzpomínkách nepříjemným. Na pozvání odpovídal básněmi: tou první byla Vzpomínka na Písek, otištěná roku 1924 v časopisu Prácheňský kraj, druhou Písecká, zaslaná k oslavám 150. výročí píseckého gymnázia roku 1928; třetí – Sem, vzpomínko má – poslal spolužáku Robertu Malému, vrchnímu řediteli Písecké spořitelny, k otevření městské plovárny u sv. Václava. Z nich jen tu prostřední, Píseckou, zařadil Fráňa Šrámek do svého knižního díla, a to do sbírky Ještě zní z roku 1933.

PÍSECKÁ (úryvek)

Po řece Otavě za vorem vor
v jarech a letech odplouvaly,
míjely v dálku, zrozenci hor,
a my se za nimi dívávali.

Za vorem vor a po šiku šik
my odtud do světa odcházeli,
zapadal, Otavo, tvých jezů vzlyk,
my jej však do srdcí uzavřeli.

Rudý anarchista, modrý rezervista

Slovy v titulku mladý Fráňa Šrámek jakoby předznamenal svou tvůrčí dráhu – od rebela, rozervance a zamilovaného jinocha k stárnoucímu, nostalgickému komentátorovi života, neodvratně plynoucího do konvenčních kolejí. Putimská brána však připomíná kroky studenta, který bydlel v nedalekém domě U Koulí, v dnešní Šrámkově ulici. K němu je to pár kroků po mostě přes hradební příkop. Okolí Putimské brány a exteriéry i interiéry domu U Koulí hojně využil režisér Václav Krška, písecký rodák, ve svých šrámkovských filmech Měsíc nad řekou a Stříbrný vítr z první poloviny padesátých let 20. století.

Na opačnou stranu od Putimské brány je bývalý měšťanský pivovar, o jehož komínu je řeč v Měsíci nad řekou – ve filmu ho ale již zastoupil nový komín textilky Jitex. My se však vydáme dolů Šrámkovou ulicí. Při jejím ústí do Velkého náměstí stojí vlevo někdejší klášterní kostel Povýšení svatého Kříže, vpravo Komerční banka v budově, postavené roku 1934 pro Píseckou spořitelnu, největší bankovní ústav jižních Čech. Zástavba Velkého náměstí je mozaikou měšťanských a obchodních domů z různých časových i slohových období.

Pokračujme k východu Jungmannovou ulicí, přes Alšovo náměstí a Chelčického ulicí k známé křižovatce a doleva přibližně doprostřed Komenského ulice. V mohutné budově píseckého gymnázia, která byla dokončena roku 1878 k stému výročí školy a kde studoval Fráňa Šrámek, má dnes sídlo střední odborné učiliště. V souvislosti se „stěhováním“ píseckých škol zde připomeňme, že gymnázium bylo zprvu umístěno v domech na místě dnešní školní budovy na Alšově náměstí, po jejich zbourání se provizorně přestěhovalo do domu čp. 1 uprostřed východní strany Velkého náměstí, někdejší rezidence hejtmanů Prácheňského kraje, a dnes ho najdeme v bývalé budově reálky.

Stopy neposedného studenta Fráni Šrámka jsou roztroušeny po celém Písku. Spořádané studentské korzo se odehrávalo na Velkém náměstí, ale s kamarády vyrážel rád za město do přírody. Kompromis, kousek přírody ve městě, představovaly Palackého sady, kam se od staré gymnazijní budovy dostaneme známou trasou kolem pošty. Na levém břehu Otavy u jezu bylo v r. 2022 umístěno odpočinkové místo – umělecké ztvárnění Stříbrného větru.

Odmyslíme-li si pozdější pomník Adolfa Heyduka, zůstala základní architektura tohoto parku přibližně stejná jako za Šrámkových mladých let. Procházku můžeme ukončit před divadlem, před budovou pozoruhodných osudů – střelnici tam měli ostrostřelci, vyráběly se tam tabákové produkty (v Písku vznikla státní továrna, který v prvních letech neměla vlastní budovy), v druhé půli třicátých let budovu zabrala armáda v zájmu obrany státu, a v mezidobích se tam hrálo divadlo. Dnes tento kulturní stánek nese název Divadlo Fráni Šrámka.

Trasa: 2 km