ukaž
mapu
ukaž
foto
PRODUKTYSeznamte se s PískemPo stopách osobností › August Sedláček

August Sedláček (1843-1926)

Zakladatel české kastelologie se narodil v Mladé Vožici a Písek si oblíbil již v mládí, když zde prožil závěrečné čtyři roky gymnazijních studií a roku 1863 zde maturoval. Po absolvování filozofické fakulty pražské univerzity se stal středoškolským pedagogem v Litomyšli, Rychnově nad Kněžnou a Táboře; do Písku se pak na zbytek života vrátil již jako penzista roku 1899. Od vědeckých začátků, kdy ještě jako gymnazista publikoval v píseckém časopisu Otavan svůj první článek, vytvořil obdivuhodné dílo.

Nejproslulejší opus Augusta Sedláčka, monumentální patnáctisvazková práce Hrady, zámky a tvrze království Českého, jejíž první díl vyšel roku 1882, byla v době Sedláčkova návratu do Písku již v podstatě dokončena, ačkoliv vydávání závěrečných dílů se protahovalo a poslední z nich vyšel až posmrtně. Historik tak mohl více pozornosti věnovat zdejšímu regionu. Začal budovat městský archiv, stal se ředitelem městského muzea, seznamoval se s nespočtem pramenů písemných i hmotných. Hlavním výsledkem se staly třísvazkové Dějiny královského krajského města Písku nad Otavou z let 1911 až 1913.

Podobnou pozornost mohl věnovat přípravným materiálům, nashromážděným při psaní Hradů a zámků, které však v tomto díle nemohl obstojně využít. Zpracoval je proto v řadě samostatných prací, věnovaných dějinám středověkých měr a vah, proměnám krajského zřízení, historickému místopisu a dalším tématům. Na několik stovek se čítají zejména genealogické příspěvky Augusta Sedláčka v prestižní české encyklopedii, Ottově slovníku naučném, podepsané skromně šifrou Sčk. V letech sporů o znovuzavedení krajského zřízení v Československu se vědec postavil na obranu významu a celistvosti našeho regionu knihou Děje Prachenského kraje.

V mládí, kdy zkoumal české hrady, zámky a tvrze, tak August Sedláček činil vzhledem k dopravním možnostem převážně pěšky. V pokročilém věku byl proto považován za nestora české pěší turistiky, zejména když se až do posledních dnů života denně osvěžoval ráznou vycházkou do píseckých lesů. Sedláčkovým jménem byla proto roku 1928 nazvána turistická stezka, mířící z Písku k hradu Zvíkovu a zámku Orlíku. V kondici se udržoval též každodenním koupáním v bazénu na dvorku svého domu v Žižkově ulici od jara do podzimu. Miloval dobré knihy, hudbu, posezení s přáteli, měl numismatickou sbírku. Vůči nečestným a otravným lidem se tento vlídný člověk ale dovedl tvrdě ohradit a jiné si jistě odradil svým přesvědčením, že se nic nezkazí, když se řekne pravda.

V Písku si vdovec našel dvakrát mladší přítelkyni a posléze manželku Terezu Barcalovou, která ho přežila téměř o půlstoletí, aby pak spočinula po jeho boku na Svatotrojickém hřbitově v Písku.

Historik v zeleném moři lesů

Po stopách Augusta Sedláčka půjdeme od Putimské brány přes železnou lávku, spojující břehy Otavy s městským ostrovem (jednu z nejhorších sezón tam kdysi zažila divadelní společnost Josefa Kajetána Tyla) na Svatotrojický hřbitov s goticko-renesančním kostelem uprostřed. Při jižní zdi hřbitova se nachází Sedláčkův hrob. Hlavním východem zamíříme na nábřeží, kde můžeme za řekou spatřit starou městskou elektrárnu, umístěnou roku 1887 v bývalém mlýně a přestavěnou do dnešní podoby roku 1900, mohutnou budovu Sladovny z roku 1860, jediné dochované gotické křídlo královského hradu a v jeho sousedství někdejší tereziánská kasárna. Přes Kamenný most a Karlovou ulicí pak dojdeme na Velké náměstí. Do Prácheňského muzea, kde býval August Sedláček ředitelem, se dostaneme průjezdem barokní radnice; městský archiv se za Sedláčkových časů nacházel přibližně tam, kde je přednáškový sál muzea.

Když použijeme průchod z Velkého náměstí do parku, ocitněme se opět u Schrenkova pavilonu, pomníku Palackého a restaurace U Reinerů, kde August Sedláček patřil ke stálým hostům. Z parku kolem budovy pošty z roku 1899 pokračujeme vzhůru Žižkovou třídou, v jejíž horní části po pravé straně stojí nenápadný dům Augusta Sedláčka s pamětní deskou.

Památku milovníka přírody a velkého turisty pak můžeme uctít delší procházkou. Vrátíme se o pár desítek metrů na křižovatku a pak Rokycanovou ulicí a za kolejemi železniční tratě z Ražic přes Písek do Tábora zamíříme ulicí Na Trubách (připomínající někdejší městský vodovod s dřevěným potrubím) do píseckých lesů, k romantickému údolí s kaskádou čtyř rybníků, nesoucí odedávna nelogické pojmenování „U tří rybníků“. Tvořily rezervoár pitné vody pro Písek a August Sedláček denně mířil kolem nich k Honzíčkovi, na Živec, Křižatky, Jarník, Mehelník, k Novému rybníku a rybníku Němci nebo na Flekačky a Havírky, na místa, kam vás dnes spolehlivě přivede hustá soustava turistického značení.

Od rybníků se můžeme vydat zpátky pěšinou při okraji lesa nad městem. Nad cestou v lese spatříme kamenný obelisk s pamětní deskou, památník prvního ministra financí Československé republiky a zakladatele naší korunové měny Aloise Rašína, který do Písku pravidelně jezdil na letní byt. August Sedláček mu vyjádřil obdiv v jednom ze svých textů. Na místě dětského domova a speciální školy, kam dojdeme kolem podzemních vodojemů, stála v Sedláčkových dobách výletní restaurace Amerika, kde u piva sedával Sedláček s Rašínem, Ševčíkem a dalšími místními celebritami. Šobrovou a Budějovickou ulicí se pak můžeme vrátit do centra města.

<< zpět

Předchozí
nahoru