Otakar Ševčík (1852–1934)

Rodák z města Horažďovice, které leží na řece Otavě západně od Písku, byl jako čtrnáctiletý přijat ke studiu houslové hry na pražské konzervatoři. Když ji roku 1870 absolvoval jako nejlepší žák ročníku, přijal místo koncertního mistra v Mozarteu v Salcburku. Koncertoval po celé rakousko-uherské říši. Roku 1873 se stal členem orchestru Prozatímního divadla v Praze, ale po několika měsících odešel do orchestru Komické opery ve Vídni. Když byla tato scéna roku 1874 uzavřena, vydal se na koncertní turné, při němž sklízel úspěchy také na Prácheňsku – v Protivíně, Vodňanech, Prachaticích a Netolicích.

Téhož roku odjel do Ruska, aby se stal koncertním mistrem opery v Charkově, ale zjistil tam, že nový orchestr ještě není úplný. Začal proto koncertovat po Rusku a brzy se tak proslavil, že byl pozván na konzervatoř v Kyjevě (pobočku carské konzervatoře v Petrohradu), kde jako pedagog působil až do roku 1892. V Rusku vytvořil originální metodu výuky hry na housle a první opus vlastních skladeb, tedy notového materiálu pro cvičení, vydal vlastním nákladem roku 1881. Svou metodu zdokonaloval až do konce života a série jeho opusů je dodnes používána na uměleckých školách.

Po návratu do Čech přijal místo profesora houslové hry na konzervatoři v Praze, ale jako virtuóz vystoupil naposledy roku 1895 v pražském Rudolfinu. Trpěl totiž nevyléčitelnou oční chorobou, která ho již roku 1894 připravila o levé oko. Roku 1901 se na konzervatoři stal přednostou houslového oddělení, v letech 1903-1904 si vzal zdravotní dovolenou a roku 1906 rezignoval.

Vábení pedagogické práce na předních učilištích však odolával pouhé tři roky. Již roku 1909 přijal vedení mistrovské houslové školy na konzervatoři ve Vídni, kam dojížděl až do roku 1918. Po vzniku Československé republiky opět dojížděl na konzervatoř do Prahy. Od roku 1920 působil jeden a půl roku na mistrovské houslové škole v Ithace v USA, roku 1924 v Chicagu a New Yorku. Ještě na sklonku života, od podzimu 1930 do května 1931, pracoval jako pedagog v USA.

Do Písku ho přivedly osudy jeho soukromé konzervatoře, kterou založil roku 1904. Zprvu fungovala v podobě letních kursů v Prachaticích, od roku 1906 v Husinci a od roku 1907 až do Ševčíkovy smrti v Písku. Navštěvovali ji pokročilí houslisté z celé Evropy i dalších kontinentů a mezi českými absolventy vynikli Jan Kubelík a Jaroslav Kocian. Ševčíkova umělecká „kolonie“ dodávala Písku kosmopolitní charakter. Roku 1927 přijal Otakar Ševčík čestné předsednictví zdejšího Filharmonického spolku Smetana, v němž účinkovali také Ševčíkovi studenti.

Za tóny hnědých houslí

Od Putimské brány se nejprve podíváme k nedalekému domu U Koulí, v jehož nádvoří se nachází pomník tohoto slavného houslového pedagoga. Po 5 desetiletí zde do r. 2014 sídlila základní umělecká škola nesoucí jméno Otakara Ševčíka.

Pak se vydáme na Svatotrojický hřbitov, kde se nachází Ševčíkův hrob. Od r. 2022 je před vchodem do pietního areálu také umístěna lavička Otakara Ševčíka. Mistrovy stopy nás odtud vedou proti proudu řeky k Václavskému jezu (kostel svatého Václava na protější straně připomíná osadu, která byla předchůdcem přemyslovského města Písku) k restauraci U Smetáka. V záhybu řeky za restaurací, sedával Otakar Ševčík jako privilegovaný host v malém altánku, kde mohl rozjímat a v posledních letech života rovněž pozorovat ruch na protější městské plovárně.

Stejnou cestou kolem vodárny a továrních budov podniku Jitex, v druhé polovině 20. století největšího zaměstnavatele v regionu, se vrátíme k dnešnímu plaveckému stadionu z roku 1983 při Putimské ulici. Gregorovou ulicí dojdeme na již známá místa u kostela. Když se Otakar Ševčík rozhodl usadit v Písku trvale, stal se před první světovou válkou obyvatelem domu v rohu nově vznikajícího Husova náměstí. K domu s pamětní deskou se dostaneme z Bakalářů můžeme vrátit zpátky Budovcovou ulicí a doleva vzhůru Ševčíkovou ulicí. 

Zpět Budovcovou ulicí dojdeme na křižovatku, kde stojí novorenesanční budova bývalého hotelu Dvořáček, postavená roku 1899 podle projektu Rudolfa Stecha. Její průčelí zdobí třináctidílný cyklus maleb na motivy z historie Písku a Prácheňského kraje, který podle návrhů Mikoláše Alše vytvořil Josef Bosáček. Tam roku 1907 našel dočasnou rezidenci sám Mistr a tam bydlela část jeho studentů – ti ostatní v píseckých podnájmech. V reprezentativní kavárně v přízemí se konaly porady, disputace i slavnosti Ševčíkovy mezinárodní „kolonie“.

Od hotelu Dvořáček (později známého jako Otava) se můžeme vydat širokým chodníkem Komenského ulice a kolem pošty doleva do Palackého sadů, při nichž v Tylově ulici stojí městské divadlo, přestavěné do dnešní podoby na počátku německé okupace za druhé světové války. V divadle se často konaly koncerty místních vokálních i instrumentálních těles, v nichž spoluúčinkovali rovněž Ševčíkovi žáci.

Replika dřevěné budovy starého hudebního pavilonu na protější straně parku evokuje časy promenádních koncertů. Vojenská hudba byla na přelomu 19. a 20. století tak proslulá, že byla z toho důvodu k lítosti Píseckých přeložena do Prahy.

Trasa: 6 km